Praha, 1.prosince 2017     Situace osob se zdravotním postižením je v zemích třetího světa, kde se postižení bere jako stigma, velmi složitá: mají špatný přístup ke vzdělání, jen zlomek z nich má práci a ve společnosti patří mezi nejchudší. Z nejnovější studie Světla pro svět s názvem Poslední z posledních: Diskriminace osob s postižením v době humanitární krize vyplývá, že jejich situace velmi složitá zejména v době humanitárních katastrof.

„Humanitární krize – ať již způsobené válečným konfliktem nebo přírodními vlivy – nejhůře dopadají na ty nejchudší a nejvíce ohrožené skupiny obyvatel. K přehlížení osob se zdravotním postižením dochází ve všech fázích poskytování humanitární pomoci, ať již jde o její plánování, přípravu nebo realizaci.“ říká Michaela Peštová, programová koordinátorka Světla pro svět, mezinárodní rozvojové organizace, která se zaměřuje na systémovou podporu lidí s postižením.

Nedostatky ve všech fázích humanitární pomoci

Až 75 % osob se zdravotním postižením nemá při humanitárních krizích adekvátní přístup k základní humanitární pomoci jako je voda, potraviny, přístřeší, sanitární zařízení, psychologická a zdravotní péče či nepotravinová pomoc.

Humanitární krize negativně ovlivňují mobilitu a závislost osob se zdravotním postižením na pomoci druhých. V této souvislosti se uvádí, že v případě mimořádné události pouze každý pátý jedinec se zdravotním postižením je schopen se bez obtíží evakuovat.

Dalším rizikem je skutečnost, že lidé se zdravotním postižením jsou během humanitárních krizí vystavováni různým formám zneužívání. Až 27 % osob se zdravotním postižením čelí během humanitární krize psychickému nebo sexuálnímu zneužívání. Během humanitárních krizí se počet osob se zdravotním postižením navíc zvyšuje. Důvodem jsou zranění z ozbrojených konfliktů či zranění způsobená v důsledku přírodních katastrof, chybějící zdravotní péče či selhání základních služeb.

Lidé se zdravotním postižením čelí diskriminaci ve všech fázích poskytované pomoci. OSN dokonce uvádí, že hlavním důvodem, proč lidé se zdravotním postižením při přírodních katastrofách trpí a umírají, je ignorování a zanedbávání potřeb těchto lidí během oficiálního plánování pomoci.

Nejen vlády, ale i neziskové organizace mají co zlepšovat.

Během humanitárních krizí selhávají především jednotlivé vlády. Zdroje ale uvádějí, že na situaci nejsou řádně připraveny ani samotné organizace. Pouze 30 – 45 % aktivit humanitárních organizací je dostupných pro osoby se zdravotním postižením a pouze 26 % pomáhajících subjektů se systematicky zaměřuje i na osoby se zdravotním postižením.

Důsledkem tohoto stavu je chybějící či nedostatečný přístup k poskytované pomoci, který vede k tomu, že lidé se zdravotním postižením „propadají“ jejím sítem.

Jak situaci zlepšit

Aby však mohly být potřeby lidí se zdravotním postižením skutečně naplňovány, „je potřeba zapojit je do rozhodovacích procesů na všech úrovních humanitární práce – včetně plánování, přípravy i samotné realizace pomoci – a předem s nimi konzultovat s nimi jejich potřeby. Jen tak budou mít vlády a humanitární organizace představu o tom, co lidé se zdravotním postižením opravu potřebují,“ vysvětluje Michaela Peštová.

Ke zlepšení humanitární práce směrem k potřebám osob se zdravotním postižením by měly napomoci Cíle udržitelného rozvoje (SDGs neboli Agenda 2030), uzavřené na půdě OSN a platné do roku 2030. Na Cíle udržitelného rozvoje také reaguje Strategie zahraniční rozvojové spolupráce České republiky 2018 – 2030, která definuje hlavní cíle a priority zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci České republiky.

Více informací ve studii Poslední z posledních: Diskriminace osob s postižením v době humanitární krize, případně na internetových stránkách Světla pro svět www.svetloprosvet.cz.