Poslední práce Josefa Žáčka se tematicky rozbíhají několika směry, aby se nakonec přece jen spojily v jedno poselství. Jejich společnou platformou je citát z díla Konrada Paula Liessmanna. Rakouský literární teoretik a filozof Konrad Paul Liessmann charakterizuje univerzum jako prostor každodennosti, který, zdá se, stojí v protikladu ke svobodě, po které společnost historicky i aktuálně touží. Naše prostředí je protkáno stereotypy, rituály a banalitami spojenými s denními potřebami každého z nás. To má dalekosáhlé důsledky na celospolečenské jevy. Titul výstavy Anticorps (z francouzštiny; protilátka, komplex proteinů neutralizujících patogeny) vyjadřuje autorovu potřebu aktivovat účinné prostředky k resuscitaci přidušeného organismu, v kterém jsme nuceni žít. Tak jako Liessmann nechce být pouhým moralistou, a protože filozof nabízí cestu z každodennosti prostřednictvím umění, není náhodou, že v jeho esejích Žáček hledá některé odpovědi na otázku, jak vrátit do našeho bytí dříve tak hmatatelnou hranici mezi všedními a skutečnými událostmi.

Stereotypy jsou všude kolem nás. Pronikají i do dříve tabuizovaných nebo pietních situací. Teroristické činy se staly „běžnou agendou“ našeho života běhu. Díky propojení sociálními sítěmi projevujeme soucit s obětmi obecně přijatým modelem chování. Slogany, které volají #Je suis#Pray for… jsou opakovaně využívány v souvislosti s hrůznými činy kolem nás v různých lokalitách a na různých kontinentech. Časté (zne)užití tohoto principu nás vzdaluje opravdovému prožitku, skutečné empatii, tragédie se stává každodenností doprovázenou hesly ztrácejícími autenticitu a propadajícími se do banality. Přidáme příslušný label a „záležitost“ je vyřízena (Bez názvu, 2014–2015).

Ústa z diptychu nazvaného (2016), která na nás útočí svým gigantickým měřítkem, zamýšlí autor jako poukaz na bezbřehou sebeprezentaci, jež prostřednictvím milionů profilů vyvrhává do neustále pulzujícího virtuálního univerza tuny myšlenkového odpadu. V sekundě je nahrazován ještě čerstvějšími příspěvky odhalujícími až na výjimky alarmující egocentrismus a vyprahlost.

Obraz Picture of the Day (2013) vznikl po prvním plynovém útoku v syrské Ghoutě 21. srpna 2013. Média pod titulem snímek dne bez zaváhání zveřejnila tragické následky tohoto zásahu sarinem detailním záběrem na desítky mrtvých dětí. Snímek obletí téměř v jednom okamžiku celý svět, aby díky své nálepce definující jeho 24 hodinovou existenci skončil v mlze zapomnění, jako všechny takto servírované události bez ohledu na jejich drásavý či zcela neutrální obsah. Tyto plíživé posuny v etice žurnalismu a v etice médií způsobují místo empatie apatii. Způsob prezentace bez rozlišení povahy informace, nivelizace, řazení a zjednodušování zpráv z míst bojů a teroristických útoků do rubrik s „rychlou navigací“ činí i z tragédie běžně konzumovanou zprávu.

Série imaginárních portrétů s názvem Čísla I–IV (2015) reaguje na imigrantskou krizi v širších souvislostech. Číslovaný jedinec je odtržen od své jedinečné identity, kterou představuje příjmení ve spojení s rodným jménem. Je však nejenom číslem, které jej odlišuje od ostatních běženců, je zároveň číslem, jež je součástí ekonomického soukolí pragmaticky registrujícího novou pracovní sílu s vidinou nepřetržitého hospodářského růstu. Je to ambivalence, dvě strany téže mince, nebo je to pokrytectví? Už v prenatálním stavu je plod na snímku z ultrazvuku očíslován, jako by to předznamenávalo jeho budoucí roli položky v ekonomické bilanci, která je alfou a omegou utilitární mechaniky fungování současného světa (č. C121280, č. E947645, 2016). Každý den v jasné řeči čísel.

Zdánlivě nekonečná je série pláten s monochromními černými mouchami (Bez názvu, 2015–2016) s tím nejobyčejnějším a nejobtížnějším hmyzem, který představuje pro Žáčka onu Liessmanem akcentovanou každodennost. Stejně tak se nelze účinněji bránit dotírajícím mouchám, které se zarputile vrací na hřbet vaší odpočívající ruky.

Diptych Autoportrét I, II (2016) je naopak jemně ironickým vydechnutím a má postavit našeho „rozhněvaného muže“ do jiného světla. Nejde totiž o podobiznu, tvář umělce, ale o jeho věrně zachycené dolní končetiny, které díky drobné anomálii nejde zaměnit za jiné. Za vtipnou hrou s žánrem je však i jeho neochota být příliš viděn a identifikován; skrývat se za metafory, symboly a hříčky je mu přirozenější.

Mnohokrát byl Josef Žáček v minulosti označen jako religiózní autor. V aktuálních obrazech nenajdeme jakoukoliv spojitost s křesťanskou symbolikou, snad aby se tento stereotyp pokusil jednou pro vždy vymazat. Je typem umělce, který vede své polemiky se světem a jeho peripetiemi přímo na plátně, a pokud se na nich objevili v minulosti andělé a beránci vedle hyen nebo ptáků, stali se symboly prosté touhy po pravdě a prozření bez souvislosti s náboženstvím a jeho praxí. Žáček navíc používá jejich seriálové řazení v konceptuální celek, aby jim dodal punc jakési samozřejmosti, s kterou nás mají provázet pokud možno každodenně.

Magdalena Juříková

 

Josef Žáček se narodil v roce 1951 v Praze. V letech 1977–1983 studoval malbu na pražské Akademii výtvarných umění. Vystavoval naposledy v DOXu v roce 2011. V zahraničí se představil například v Los Angeles, Lisabonu, Berlíně, v Bonnu, Washingtonu nebo Rotterdamu; v roce 1992 byly jeho práce součástí výstavy „Světlo a duch“ v Pavilonu umění na EXPO ve španělské Seville. Dlouhodobě spolupracoval s Galerií Behémót a Galerie Aspekt v Brně mu vydala v roce 2010 rozsáhlou monografii s texty Jiřího Machalického, Richarda Druryho, Ivana M. Jirouse a Milana Kozelky. Je držitelem ceny Revolver revue za rok 2014. Obrazy Josefa Žáčka najdeme v řadě institucionálních sbírek (Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeská galerie v Pardubicích) a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Kurátorka výstavy: Magdalena Juříková
Grafické řešení: Zuzana Lednická
Redakce textů a anglický překlad: Vladimíra Šefranka Žáková
Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová
PR a marketing, vedoucí: Michaela Vrchotová
Vzdělávací programy, vedoucí: Lucie Haškovcová

Mediální partneři:
A2
Art & Antiques
Art for Good
ArtMap
Český rozhlas
PRAGUEEVENTSCALENDAR
Radio 1
XANTYPA

Místo konání: Colloredo-Mansfeldský palác, Karlova ulice 189/2, Praha 1
Termín konání: 3. 3. 2017–18. 6. 2017
Otvírací doba: út–ne 10:00–18:00
Vstupné: zdarma
Kontakt pro novináře: Michaela Vrchotová, +420 725 818 721, vrchotova@ghmp.cz
Další informace: www.ghmp.cz, www.facebook.com/GHMP.cz

 

DOPROVODNÝ PROGRAM:

Komentované prohlídky
Komentovaná prohlídka s Josefem Žáčkem a Magdalenou Juříkovou:
st 5. 4. 2017, 17:30
Autorská prohlídka s Josefem Žáčkem:
st 10. 5. 2017, 17:30

Sobotní výtvarné workshopy
so 20. 5. 2017 13:00–18:00 Intimní autoportrét, Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
so 3. 6. 2017 13:00–18:00 Denní rituály, Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci

Autorovy velkoformátové metaforické malby se po formální i obsahové stránce stanou impulsem pro vlastní výtvarné reakce návštěvníků. Zaměříme se mimo jiné na jeho interpretaci tématu manipulace masmédií. Rozvedeme téma autoportrétu, ale obdobně jako autor se záměrně vyhneme snaze o zachycení vnější podoby ve prospěch ztvárnění osobních rysů, vnitřních prožitků a paměti člověka. Prostřednictvím zobrazení banálních předmětů a běžných životních situací zachytíme nejrůznějšími způsoby svědectví o každodenní realitě.

Sobotní workshopy jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoliv ve vymezeném čase.

Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory
ne 7. 5. 2017 15:00–18:00 Exprese znaků v obraze, Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci
ne 21. 5. 2017 15:00–18:00 Děj jako opakování symbolu, Edukační centrum v Colloredo-Mansfeldském paláci

V rámci výtvarných reflexí se budeme soustředit na umělcovy obrazové prostředky – znaky, symboly, siluety nebo stínové obrysy. Autorova naléhavost, ukrytá ve zvolených motivech a charakteru malby, bude pro účastníky workshopů v jedné rovině inspirací pro vyjadřování subjektivních prožitků, pro které budou volit vlastní exprese pomocí malby akrylem nebo barevnými tušemi. V druhé rovině se zaměříme na možnosti, jak hledat východisko pro vyjadřování neklidu a neustálého děje, odehrávajícího se v naší každodennosti. Pokusíme se o výstavbu obrazů do konceptuálního celku jako seriálového řazení nebo o opakování vybraných námětů.

Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.
Rezervace nutná
Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové 5 Kč; nad 10 let 20 Kč

Kontakty: Lucie Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz, 606 612 987, 608 216 418

Kromě výše zmíněných akcí budou probíhat i další edukační aktivity zaměřené na ostatní cílové skupiny jako jsou například znevýhodnění návštěvníci nebo rodiče s dětmi na rodičovské dovolené.

 

Text nevyjadřuje názor redakce